Také by se vám takový výlet líbil? A dokonce v jeden den. Nádherný slunečný den! Je totiž druhý jarní den a slunce nám dopřává své teplé paprsky. Jak nádherně je ráno na Alšově nábřeží! Pohled na siluetu Hradčan se nikdy neomrzí. Nevím, jak vám, ale mě vždycky proběhnou hlavou všechna ta staletí svobody i útlaku, pomíjivost času…
Míříme do Uměleckoprůmyslového muzea kousek odtud. Brzy se ocitáme na konci 19. století, architektonický styl Josefa Schulze nám evokuje naše překrásné Národní divadlo navržené architektem Josefem Zítkem i nedaleké Rudolfinum, na němž oba umělci spolupracovali.
Vidět všechny expozice, které muzeum nabízí, je opravdový zážitek. Tolik lidského umu, zručnosti a píle jednotlivé exponáty dokládají. Úchvatná expozice skla, porcelán, nábytek, oblečení, předměty denní potřeby, to všechno nás po generace obklopovalo a utvářelo a utváří naše estetické cítění.
Láká nás především výstava RUINY světově uznávaného a oceňovaného fotografa Josefa Koudelky.
Velkoformátové černobílé fotografie ruin antických památek z různých míst světa nabízejí pohled na minulost i současnost. Zastavíte se, hledíte na snímek a ocitáte se v úplně jiné době, v jiné dimenzi bytí, je vám těžko a zároveň lehko, dostáváte závrať a zároveň se vám třídí myšlenky… Napomáhá tomu všemu i způsob instalace fotografií, z nichž některé jsou vkomponovány do kvádrů ruin… Pohled do výstavního sálu vám nabízí možnost ocitnout se uvnitř, zažít ten pocit zmaru a zároveň nádhery, pocit nicoty a zároveň naplněnosti, zdá se vám, že se dotýkáte minulosti a současně ve vás uzrávají otázky ohledně budoucnosti.
Že by vám na ně odpověděla výstava uspořádaná ve výstavní síni Rudolfina? Poetics of Encryption – Poetika šifrování. Jak nás ovlivňují digitální technologie? Jak fungují? Jsme schopni jim porozumět? Kam dospěla a spěje umělá inteligence? Čeká nás v budoucnosti jenom džungle, nebo zvítězí i krásno, lidský um a nadhled?
Během prohlídky jsme dostaly za úkol zamyslet se nad tím, co by o sobě řekly ruiny samy. Jak by pohlížely na svoji minulost, současnost a budoucnost? Vznikla dílka velmi krásná, poetická, hravá, ale i varující, s vizí budoucnosti… Budoucností jsme se zabývaly také po zhlédnutí výstavy v Rudolfinu. Jsme pesimistky. Možná optimistické pesimistky. Nebo pesimistické optimistky?
Pomíjivost času! Jak nadčasové téma. Nad Hradčany se nakupily mraky, pomalu mizející slunce pomáhá oblakům vykreslovat úchvatnou scenérii, která tvoří pozadí korunám dosud holých stromů a starobylých pouličních lamp. Nastává večer, na Prahu se tiše snese noc, abychom opět mohli uvítat nový den.
Ingrid Mendlíková
