BJELLA, Stein Torleif. Rybářská chata. Praha: Prostor, 2023. ISBN 978-80-7260-557-6.
Román se silnými autobiografickými prvky o jednom původně nechtěném dědictví a mužském dozrávání. „Jestli chceš bejt rybář, musíš myslet jako ryba,“ vykládá starý obchodník a houslista Ivar svému synovci Jonovi. Podobných rad má bezednou zásobu. Ivar se chystá darovat Jonovi vlastnické právo na studené horské jezero, člun s inventářem, sítě a rybářskou chatu. Má to jeden háček: muzikant a celoživotní zápecník Jon rád cestuje a užívá si volnosti, zatímco převzetí takového dědictví znamená dřinu a odpovědnost. Ale co když se stane součástí něčeho, co ho přesahuje? V zářivém podzimním dni se oba muži vydávají do rybářské chaty strávit společný týden: Jon vybavený novým sešitem na poznámky a Ivar s odhodláním naučit svého nemotorného, ale ne úplně beznadějného synovce vše, co potřebuje vědět - o rybaření a životě. (nakladatelská anotace)
Knihovnici zaujalo:
Útlá kniha Steina Torleifa Bjelly Rybářská chata je plná životních mouder. Navíc se dozvíte spoustu zajímavostí ze života pstruhů, ale rozhodně to není kniha jen pro rybáře, právě naopak...
s. 35
„…a já se poučil, že nic na světě není spravedlivý, všechno se točí kolem toho, jak se postarat o sebe a o svou rodinu. Nikdo nebere ohled na druhý.“
s. 47
„Myslet jako ryba znamená, že máš dvě možnosti, Jone. Buď se můžeš vytřít a potěr nechat až do jednoho roku nebo dvou let v potoce, nebo můžeš plavat daleko do velkýho světa, doprostřed jezera Storsenn. V potoce jseš v bezpečí, na hloubce je to naopak nebezpečný, můžeš skončit jako něčí potrava. Jestli to ale ve velkým světě zvládneš, vrátíš se domů jako dospělý a budeš mít spoustu potomků."
s. 71
„Všichni máme čas, co máme. Život je tu pro toho, kdo žije.“
s. 82
„Nikdy nezvládneš velké úkoly, když nezvládneš ty malý.“
s.109
„V jádru je o to, že hudba spojuje lidi, vyjadřuje smutek a radost takovým způsobem, že lidi z celýho světa ji chápou stejně.“
„Pak je tu další téma, umění žít dobrý život. No, i tady si je, zdá se, Ivar stoprocentně jistý, a tak nemá cenu mu vyprávět, že si myslím, že dobrý život a štěstí je dělat dobře to, co člověk umí. Že štěstí je nepřítomnost bolesti. Že štěstí je chovat se slušně. Že štěstí je plnit svoje povinnosti. Že štěstí je svůj život vylepšovat po velkých i malých krůčcích. Že štěstí je prostě klidně pomalu jít nebo si do noci číst. Že štěstí je žít tady, jíst jídlo odsud. Že tohle můžu zažít.“
