Páteční deštivý večer přímo vybízel ke čtení. Ale nejprve nás čekal nelehký úkol, inspirovali jsme se krásným grafickým autoportrétem Michaely Lesařové-Roubíčkové a pokusili jsme se vytvořit vlastní autoportrét. Chopili jsme se tužek, pastelek a snažili se odhodit počáteční zábrany. Kdy naposledy jsme vlastně něco nakreslili? Naštěstí naše zábrany šly hned stranou a vznikly krásné čtenářské autoportréty, v nichž jsme všichni zachytili podněty, které nás na naší čtenářské cestě inspirují, podněcují, směrují.
Kresbou to však neskončilo, následovalo volné psaní na téma Já čtenář/ka. Za předem stanových 10 minut se nám všem podařilo vytvořit upřímná čtenářská zrcadla aneb jací jsme čtenáři. Čtenářské autoportréty a zrcadla jsme si vložili do svých záložkodeníků a slíbili jsme si, že se k nim koncem roku vrátíme.
I přes všechny tyto aktivity jsme stihli dílnu čtení a po jejím zakončením jsme se shodli, že bychom si všichni na svůj knižní portrét mohli přikleslit mozek. Proč zrovna mozek? Mozek jako symbol informací získaných během četby.
