15. 11. 2026 - Výstava, která vám nedá zapomenout…

15. 11. 2026 - Výstava, která vám nedá zapomenout…

I tak by se dala nazvat výstava Wings of Whisper (Křídla šepotu) světoznámé výtvarnice, grafičky Míly Fürstové v Obecním domě v Praze. Je prezentována jako nejrozsáhlejší česká přehledná výstava její tvorby.

V neděli 15. listopadu jsme se do dějiště této výjimečné umělecké události vypravily i my, členky čtenářského klubu. A byl to pro nás zážitek naprosto nevšední.

Náš den začal návštěvou kavárny v Obecním domě. Vnitřní prostory tohoto unikátního secesního paláce z počátku 20. století vás přenesou v době, ocitáte se v jiném čase, cítíte se tak nějak slavnostně, povzneseně.

Výstava je koncipovaná v několika prostorných sálech. Její součástí je i filmový dokument, v němž autorka vysvětluje a ukazuje, jak její díla vznikají. Uvědomíte si, kolik času, precizní práce, úsilí a invence musí vynaložit, než vznikne první tisk.

Výstava představuje průřez tvorbou Míly Fürstové od ikonických děl až po práce, které jsou veřejnosti prezentovány vůbec poprvé. Kurátor Jan Dotřel označuje výstavu za „intimní zpověď“ a vyzdvihuje hluboký emocionální náboj a mimořádnou imaginaci jejích prací.

My jsme výstavou procházely dlouho, k některým dílům jsme se vracely, zkoumaly jsme detaily. Díky tomu, že jsme si během cesty autem do Prahy poslechly rozhovor Lucie Výborné s Mílou Fürstovou, věděly jsme, že právě v detailech se mnohdy skrývá ta nejdůležitější myšlenka, to nejdůležitější poselství, mnohdy i velmi osobní.

Míla Fürstová je také autorkou ilustrací tří stěžejních děl české literatury 19. století – Máje, Kytice a Babičky. I grafiky z těchto knih byly součástí výstavy, knihy zde bylo možné zakoupit.

Každá z nás si vybrala jedno dílo, které nás nejvíce oslovilo, a s tím jsme později dále pracovaly. Zapisovaly jsme si myšlenky, které nám vytanuly na mysli, a poté jsme je vpisovaly do předem připraveného listu tvořeného grafikami autorky. Na závěr jsme se na výstavu ještě vrátily, abychom ostatním představily „svoji“ grafiku a vysvětlily, co nás na ní zaujalo, čím nás oslovila.

A pak už jsme se přesunuly do Café Revoluční na pozdní oběd. Samozřejmě, že se náš hovor točil opět kolem výstavy, musely jsme si sdělit své dojmy, postřehy, zážitky… A ani tady jsme nezahálely. Opět jsme pracovaly s jednou z grafik Míly Fürstové, přemýšlely jsme, co nás naplňuje, co je pro nás tím nejlepším odreagováním, odpočinkem. Doplňovaly jsme se, sdílely, překvapovaly, inspirovaly, souzněly…  
Olinko, díky, že se občas můžeme proletět na křídlech šepotu…                                    
                                                                                                      

   Ingrid Mendlíková