Letní chvilka poezie - verše Ingrid Mendlíkové

Neúplný čas léta

Tráva je mokrá a studená, 

květiny zbily proudy vody, 

pod děravými listy stromů 

leží stříbřité kousky ledu.

Schody

Ty schody nikam nevedou 

A v jejich prasklinách vyraší růže 

Růžová růže 

Dere se k nebi, 

aby mohla rozkvést 

… a zemřít 

Tak jako schody, 

které nikam nevedou.

Pavučinky

Stříbrné pavučinky 

uvězněné mezi haluzkami 

se ukázaly slunci. 

Chlubí se mu svým krajkovím, 

lesknou se, t

řpytí se jako drahokamy, 

lehce se chvějí v syrovém vzduchu. 

Z čeho jsou utkané? 

Jen z krásné myšlenky 

z pocitu něhy, 

ze sna, 

co se stal skutečností.

Samota

Samota otevírá tajné komnaty 

myšlenek

pocitů 

Jste svobodní alespoň na chvíli 

Jste Amundsenem na severní pólu 

jste Livingstonem v žhavé Africe 

Můžete přemýšlet 

Můžete nemyslet 

Můžete jen tak být… 

Jste sami sebou 

Jste sami…

Koloběh

Slunce se rozvaluje v rybníce, 

pak vyskočí 

a schová se rychle za kopec. 

Měsíc se po něm opičí 

a nemůže se nabažit koupání 

v černi noci, 

při svitu luny. 

Hvězdy se k němu přidají, 

a koupají se spolu 

na Adama a Evu 

a vůbec jim to nevadí.

Schodiště

Nekonečně stoupá do výšky 

do oblak 

do nebe 

Nese mé kroky 

Nese tvé kroky 

Zapomínáme na svět 

na život 

na lásku 

na bolest 

na stesk 

Ztrácíme se ve vzduchoprázdnu