Studenti Virtuální univerzity třetího věku jsou aktivní

Letošní nabídky dolnobousovské knihovny ke studiu genealogie využilo celkem 23 studentů. Ti absolvovali šest velmi zajímavých přednášek a postupně i šest testů zaměřených vždy k určitému tématu. Nakonec čekal studenty velký závěrečný test, který všichni zvládli s přehledem a uzavřeli tak letní semestr.
A protože téma genealogie a tvorby rodokmenu je velmi široké a čím víc se člověk dostává do hloubky, tím více otázek se otevírá, snažili jsme se alespoň na některé z nich získat odpověď návštěvou archivu a přednáškou o archiváliích.
Mladoboleslavským archivem, který je součástí Státního oblastního archivu v Praze, nás provedl Mgr. Jan Juřena, zkušený archivář. Ukázal nám badatelnu, vysvětlil nám, jaké služby archiv zajišťuje, jakých materiálů je možné při hledání svých předků využít. Dověděli jsme se také, odkud byly veškeré písemnosti do Mladé Boleslavi přivezeny a kde byly uloženy dříve. Navštívili jsme i prostory, kde se veškeré nově získané písemnosti třídí a odprašují. K tomu slouží speciální zařízení. Podívali jsme se do depozitářů, prohlédli si výstavku, která zachycovala prostory dnešního archivu před rekonstrukcí, kolegyně pana Juřeny nám ukázala i několik schránek na písemnosti, které se vkládaly např. do staveb či pomníků. Asi největším zážitkem pro všechny byla prohlídka piaristické knihovny pocházející z piaristické koleje v Kosmonosech. Založena byla v roce 1688 a fungovala zde téměř sto let, dokud si Mladoboleslavští nevymohli její přemístění do svého města. Tam piaristé provozovali gymnázium až do roku 1950. Knihovna obsahuje spoustu knih, které kdysi sloužily studentům jako učebnice a byly jimi skutečně hojně využívány. O tom svědčí i jejich opotřebovanost i to, že si tehdejší studenti do učebnic leckdy malovali nebo cosi vpisovali. Zajímavé také bylo prohlédnout si Komenského učebnici jazyků Orbis pictus i některé další knihy.
Poslední dubnové pondělí bylo věnováno přednášce archiváře a historika pana Karola Bílka. Ten nás seznámil se základními materiály, z nichž by měl rodopisec čerpat. Nejdůležitější jsou pro práci genealoga matriky, jak církevní, tak i veřejné. Církevní matriky byly digitalizovány a je možné je studovat z pohodlí domova. Základem je také znalost církevního místopisu, tedy působení jednotlivých farností. Dalším zdrojem poznatků jsou tzv. gruntovnice, které poskytují soupis pozemků. Jsou uloženy v příslušných okresních archivech, vesnické ve státním oblastním archivu. Třetí možností, jak se dovědět něco o životě našich předků, jsou cechovní knihy. Poslouží tomu, kdo hledá seznamy mistrů, řemeslníků a učedníků. Neméně důležitými zdroji jsou také různé úřední knihy panské týkající se například placení daní. Důležité jsou i urbáře, což byly soupisy povinností poddaných, či seznamy rybníků, lesů a polí. Velmi důležitou a zajímavou pomůckou mohou být i sčítací archy. Sčítání lidu probíhalo v našich zemích už od 18. století, moderní varianta pochází ze století devatenáctého. Za důležitý mezník se považuje rok 1869. Tehdy bylo stanoveno, že se sčítání lidu bude provádět každých deset let. Mezi zdroje patří také písemnosti souhrnně označované jako náhodný materiál. Jsou to různé druhopisy, tedy písemnosti, které nejsou originálem. V závěru svého povídání nás pan Bílek pobavil mnoha zajímavostmi či legráckami, s nimiž se při práci s matrikami setkal.
Neméně důležité je pro rodopisce také porozumět textu a především ho dokázat přečíst. Někteří kněží psali krasopisně, o některých se to říct nedá. A tak se každý, kdo pracuje na rodokmenu své rodiny, musí obrnit trpělivostí a vyzbrojit pevnými nervy a spoustou času věnovaného studiu matrik. Odměnou mu pak bude přehled jeho předků sahající i deset či více generací do minulosti.

                                                                           Ingrid Mendlíková