Kryštofova vánoční pohroma - Pája Křapková

To byl den.

Už od rána bylo všechno špatně. Budík nezvonil, druhý neslyšel. Děravá ponožka a rozlité kafe. Auto nestartuje – vybitá baterka. Blbá zima.

Kryštof nesnášel zimu. A ještě víc nesnášel Vánoce. Připadal si jako Grinch. Jen mu chyběl ten zelený kožich a chlupaté prsty – i když ty by se mu teď docela hodily, přemítal, když s nadávkami odcházel od auta.

Konečně vyjel – autobusem. Dorazil do práce. Všichni pospíchali, plnili kvóty a nestíhali deadliny. V celé firmě bylo znát napětí z blížících se svátků. A těch povinností. Nepomáhaly ani milionkrát ohrané, všemi kolektivně nesnášené vánoční hity, které vyplňovaly všechen prostor. Ve firmě, v nákupáku, v reklamách v televizi.

Ano, děkujeme pěkně. Víme, že budou Vánoce, nemusíte nám to připomínat každou minutu, každého dne. Víme to už od srpna, kdy si jdete do Albertu koupit 4 rohlíky k večeři a náhodou minete jeden z těch supr krámů pro ženský, kde za málo peněz pořídíte spoustu „to se bude hodit“ věcí do domácnosti a těch dekoračních serepetiček, co se snad množí jak kouzlem. A tam už jsou vystavení sobi a stromečky a vysmátej Santa s Merry Christmas svetrem. Ve vousech má zapíchaná vánoční lízátka a z kapsy mu čučí elfí noha – podívejte, spěchejte, ani Santa už nestíhá. A kde je jako Ježíšek? Na seně, v Betlémě… Nemá co stíhat, je to miminko.

Kryštof už toho měl dost, a to nebyl ani oběd. Alespoň na ten se chtěl těšit, ale dneska byl den na houby. Takže – byly houby. Jak jinak. Houbová omáčka s tvrdou rýží, přepepřená. Zpět do pracovního procesu. Ještě čtyři schůze.
Paráda.

Hned jak si odpíchnul odchod v práce, dneska krásně v sedmnáct patnáct – vydal se do toho řečeného obchodu, aby si nakoupil nějaké věci na večeři. Měl hroznou chuť na sushi. Ale. Bylo jen pár dní do výplaty, a tak si vzpomněl, že si úplně nemůže dovolit ty kvalitní suroviny. Ale! Kryštof byl už dnes tak zoufalý, že si vzpomněl, jak tenkrát, když se díval na televizi, koukal na pořad o vaření a tam zrovna Láďa Hruška vařil low-cost sushi. Sardinky místo lososa a suchý knedlík místo rýže. Když nemáte knedlík, použijte toustový chleba, funguje stejně – říkal Láďa.

Tak se Kryštof rozhodl, že to riskne. Věděl, že to nebude žádná hitparáda, ale alespoň zažije nějakou srandu po tom šíleném dni. Doma zjistil, že knedlík zplesnivěl a sardinky si jen myslel, že má.
Bomba. Takže co teď – říkal si, když koukal do té poloprázdné lednice.

A pak to uviděl.
Všechny ingredience.
Záchrana!

Listové těsto – má, šunku – má, sýr – má, kečup – zbytek, ale má. Otočil se k regálu s kořením. Hele – koření na pizzu. Kryštof si promnul ruce, připravil si všechno, co bude potřebovat a s pobrukováním Půlnoční od Neckáře se dal do práce.

Kryštof si k večeři udělal šneky se šunkou a sýrem, uvařil si čaj, vzal si teplé ponožky a starou larisu po babičce, sedl si k vlahému topení a pustil se do čtení. To je pohoda, vzdychl.