Přední současný francouzskojazyčný spisovatel ve svém nejautobiografičtějším románu bilancuje vlastní životní rozhodnutí, uvažuje o ideálech, kompromisech, politice i lásce v době války. Jedné noci v Paříži zazvoní telefon. Adam se dozví, že jeho nejbližší přítel z mládí umírá. Rozhodne se okamžitě odjet do své domoviny, které se po dlouhých dvacet pět let vyhýbal. Jako exulant žil ve Francii pohodlný život respektovaného historika - sice v cizině, ale v bezpečí. V jeho rodném Libanonu zatím zuřila občanská válka a škody, které napáchala na místní společnosti, Adama při návratu domů rychle doženou. Každý z jeho školních přátel si v dramatické době zvolil vlastní cestu; někteří žili se zavřenýma očima, jiní se nechali unést ideologií a mají na rukou krev. Neseme za stav své země osobní odpovědnost? Je utéct lepší než se zaprodat? A jsou věci, které nemůžeme odpustit ani nejlepším přátelům? (nakladatelská anotace)

„Je trochu moc jednoduché vyhlašovat, že nikdy nepřijde mír nebo že se lidé nikdy nenaučí žít pospolu, a se zkříženýma rukama a výsměšným úsměvem v koutku úst čekat na katastrofu, abychom pak mohli říct. Vidíte? Já jsem vám to říkal!"

Komentář paní knihovnice: Nebojme se hledat nové a nové cesty, nenechme se odradit těmi, co vědí úplně o všem, a dávají nám nevyžádané rady.

s. 327