květen 2022 - Čtenář z vlaku v 6.27

květen 2022 - Čtenář z vlaku v 6.27

Čtenář z vlaku v 6.27. Jean-Paul Didierlaurent. Vydání první. Praha : Knižní klub, 2015.

Už jste někdy jeli ranním vlakem, ve kterém jeden z cestujících nahlas předčítal ze své knihy? Možná jste se zúčastnili jízdy literárním vlakem, ve kterém četli předem vybraní spisovatelé, ale potkat čtenáře, který je svou četnou tak nadšený, že čte i ostatním, malý zázrak. Kdo ví, třeba se to někdy poštěstí i nám...


Guylainu Vignollesovi je třicet šest, je osamělý a nenávidí svou práci. Je naprosto nenápadný, nikdo by si ho patrně ani nevšiml, kdyby spolucestujícím z vlaku každé ráno nepředčítal několik stránek, které se mu večer předtím podařilo zachránit před záhubou. Jeho přáteli jsou hlídač, který komunikuje téměř výlučně ve verších, a bývalý kolega, který následkem nehody v práci ztratil svoje nohy a kousek po kousku je sbírá zpátky... Jednoho dne dostane Guylain ve vlaku nevšední nabídku a o něco později v něm také objeví USB, které jeho šedivému životu znovu dodá barvy. (nakladatelská anotace)

 

KNIHOVNICI ZAUJALO:

"Viz, poledne odbily nástěnné hodiny, ručička již na půl je, chvilička bez dřiny!

Úcty mějte trochu, zpupnost zahoďte v dál, však otevřu vám pak, proč jinak bych tu stál."

Šok, který se zračil na řidičově obličeji, smazal veškeré známky hněvu. Brada porostlá rodícím se strništěm mu postupně klesala, tak jak Yvon zvučným hlasem recitoval čtyřverší. Guylain se usmál. Skutečně to byl nováček. Napoprvé se často tvářili takhle. Alexandrin je zaskočil. Rýmy je přepadly a vyrazily jim dech stejně spolehlivě jako rána přímo do krku. (s. 36)

 

Komentář paní knihovnice: Jak by bylo krásně na světě, když bychom místo fyzického násilí bojovali rýmem.

 
Zatroubení klaksonu vrátilo všechny přítomné zpátky do reality. Na štěrkové cestě zahrabal kopyty svých koní pod kapotou taxík. Několik důchodců přišlo Guylainovi srdečně poděkovat za návštěvu, ale stýskali si, že byla příliš krátká. Ve tvářích se jim objevila barva a v očích jiskra. Zdálo se, že Huguettino čtení vrátilo do Třezalky trochu života…..Guylain se chystal k odchodu, ale nejdřív musel slíbit, že se příští sobotu zase vrátí. Tak živý se už dlouho necítil. (s. 89)
 

Komentář paní knihovnice: Čtení spojuje generace, najděme si čas na své blízké a zkusme jim, tak jako Guylain, číst nahlas.