Román běloruského spisovatele, který na příběhu jednoho zaměstnance krematoria ukazuje společensko-politickou situaci v Sovětském svazu v první polovině minulého století - masové represe, popravy, ale hlavně "bezvýznamnost" lidských životů. Petr Iljič Něstěrenko udržuje se smrtí důvěrný, každodenní vztah. Jako první ředitel moskevského krematoria, vybudovaného v roce 1927, pracoval na dvě směny - přes den probíhala kremace běžných sovětských občanů a v noci těch, které zatkla tajná policie a kteří skončili na popravišti. Něstěrenko spálil všechny: odpůrce režimu, údajné špiony i bývalé hrdiny revoluce. Pracoval v krematoriu až do roku 1941, kdy ho potkal stejný osud jako ty, jejichž těla zpopelňoval - přišla si pro něj NKVD a byl obviněn ze špionáže. Jeho životní příběh a neuvěřitelný osud daly vzniknout tomuto dokumentárnímu románu. Za každou scénou je také cítit reflexe společensko-politické situace dneška. Alegorie je jasná: nejkrutějším krematoriem jsou dějiny. Dějiny, pro které je jeden člověk naprosto bezvýznamný. (nakladatelská anotace)

Máme moc pouze nad těmi, kteří zemřeli před námi, a jsme bezmocní vůči těm, kteří přežijí nás.

Komentář paní knihovnice: Jak o nás budou jednou smyšlet ti, co nás přežijí?

s. 135

„Rusko, můj drahý, je takové, jaké je, protože je tam možné nemožné. Vy a já jsme opustili zemi, kde nikdo nebije na poplach. Pokaždé když je třeba říct dost, Rus řekne ano, takhle to dál nejde, ale když se nad tím zamyslíme… Největšími problémy Ruska jsou spojka ale a čárky. Jsme zvyklí dávat čárky tam, kde už dávno měla být tečka.“

Komentář paní knihovnice: Věřím, že přijde den, kdy se v Rusku naučí dávat tečky místo čárek...

s. 156

FANATISMUS JE TEN NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ DRUH HLOUPOSTI.

Komentář paní knihovnice: V době, kdy fanatismus na nás číhá na každém rohu, je třeba o to víc si tento citát připomínat. Nenechme se zastrašit fanatickými postoji a názory.

s. 157

„V ruské literatuře nezáleží na tom, o čem je, ale na tom, jak je to napsané. V evropské literatuře nezáleží na tom, jak je to napsané, ale o čem to je…“

Komentář paní knihovnice: A jak to máte Vy? Je pro vás důležitější, jak je literatura napsané? Nebo Vám víc záleží na tom, o čem to je?