MORNŠTAJNOVÁ, Alena. Les v domě. Brno: Host, 2023. ISBN 978-80-275-1586-8.
Dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Říkají jí Cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu -- a Cácora zůstala viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě jednoduše vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a Cácora jednoho dne mluvit začne... (nakladatelská anotace)
Knihovnici zaujalo:
"Vytištěné řádky ale zůstávaly slovy a větami, písmena se neměnila v obrazy a neměla sílu přenést mě do jiného světa."
s. 50
"Od chvíle, kdy jsem rozluštila záhadu všech písmenek, jsme s Monikou přečetly pohádkovou knížku nejmíň desetkrát, stejně jako všechny ostatní knihy z poličky nad postelí, i ty, které mi kupovala máma.
Babi považovala knihy za zbytečnost a čtení za ztrátu času a neváhala to říct nahlas. Období hájení po mámině návratu z léčebny už zřejmě skončilo a babi opět neopomněla využít každou příležitost, aby vyjádřila svou nespokojenost s máminými nedostatky . (...) Dokud jsem knihu nedočetla, nevystrčila jsem z pokoje ani nos a máma měla klid. Nemusela se mnou mluvit, odpovídat na stovky otázek, které mi ležely v hlavě, věnovat mi můj čas. A to byl podle mě hlavní důvod, proč se knihovnička v mém pokoji tak rozrůstala."
Tak by to být nemělo, knihy by nás měly naopak vést k dialogu...
s. 161
"Někdy uprostřed nezvykle dlouhého období ticha se mě třídní učitelka a knihovnice v jedné sobě při půjčování knih zeptala: „Netrápí tě něco?“
Knihy na policích přestaly šeptat své příběhy a zvědavě vykoukly z polic.
Zavrtěla jsem hlavou.
Knihy nespokojeně zašustily stránkami. Mnohé z nich u nás doma byly a znaly správnou odpověď."
Co vše by na nás (vás) knihy prozradily?
