RUDIŠ, Jaroslav. Wintergergova poslední cesta. V Praze: Labyrint, 2021. ISBN 978-80-88378-10-5.
Psychologicky laděný román vypráví příběh starého muže a jeho pečovatele, kteří se vydávají na společnou cestu po Evropě. Jan Kraus kdysi opustil rodnou zem a usídlil se v Berlíně, snad aby utekl vlastní minulosti. Už léta se jako pečovatel stará o umírající, kterým dělá kapitána na jejich poslední plavbě v životě. Ta má jasně daná pravidla - námořníci plují jedním směrem, zpět se vrací jen kapitán znavený roky služby. Jenže pak se objeví Wenzel Winterberg, který mění zajeté pořádky a přes všechna očekávání se ze své plavby vrací. Probouzí se a chce od Krause splnit poslední přání - chce společně podniknout tu skutečnou poslední cestu, cestu po stopách své dávno ztracené lásky. Podle průvodce po Rakousko-Uhersku z roku 1913 se společně vydávají na cestu napříč dávno neexistující Evropou. Jak putují chladnou krajinou mezi Berlínem a Sarajevem, zapomenutá historie ožívá prostřednictvím Winterbergových příběhů, které jakoby se samy hlásily o slovo...(nakladatelská anotace)
Knihovnici zaujalo:
„...A teprve pak celý příběh začíná. Válečná mlha. Dodnes je to tak. Není úniku, milý pane Krausi, před trouby historie se nemůžete schovat a zachránit se... Vždycky musíme sníst, co nám tihle troubové nadrobili. Musíme to zkusit překolejit, jenomže to není snadné, smutné, smutné, ano, ano, já vím, co chcete říct, milý pane Krausi, historii nepíšou vítězové, nýbrž výhradně troubové. A tak jsme teď tady, v Arsenalu ve Vídni.“
Komentář paní knihovnice: Před trouby historie se nepodaří schovat ani nám, lidské pokolení opakuje stále dokola chyby z minulosti.
s. 310
...je to složité, já vím, nikdo ovšem netvrdí, že dějiny a lidský život jsou jednoduché, nikdo neříká, že to bude snadné, ne, ne, proč si všichni myslí, že život musí být lehký a nekomplikovaný? Že musíme být všichni šťastní? Proč?
Komentář paní knihovnice: Štěstí je krásná věc, štěstí je tak krásná a přepychová věc, ale...
„...když člověk čte knihy, hned je míň smutný a šílený, takže při psaní knih by se měl vlastně duševně chorý uzdravit, možná nám to pomůže překolejit strach a smutek, ano, ano...“
Komentář paní knihovnice: Pojďme překolejit všechny smutky světa čtením a psaním knih!
Olga Třísková
