Psychologicky laděný román o ženě, která se ocitá v bodě, kdy se musí vypořádat nejen s vlastním životem, ale také s očekáváními svého okolí. Martě se nic špatného neděje. Má dobrou práci, žije v dlouhodobém vztahu s Hynkem a jeho děti z předchozího manželství má ráda. Svoje děti nechce, Hynek žádné další taky ne, v tom jsou zajedno. Tak co chce vlastně řešit? Proč se rozhodne vyrazit sama na deset dní trvající cestu plnou nepohodlí a samoty, když měla jet s Hynkem a dětmi k moři? Mají pravdu její blízcí, když si myslí, že je to nesmysl a vůbec...že by Marta měla žít úplně jinak? (nakladatelská anotace)

A najednou jsi tady. Davy lidí. Někdo dokonce brečí. Poprvý za celou cestu vidíš i nějaký "opravdový" křesťanský poutníky v dlouhých hábitech. Chvíli jen tak stojíš, tak tohle je ono. Co teď? 

Tohle je přece ta chvíle, kvůli který se to celý děje. I když víš, že to není pravda a že cesta je cíl, stejně čekáš, že se něco stane, něco tě napadne, něco pocítíš jinak než kdy dřív. Ale nestane se nic, stojíš a bolí tě nohy, tak si vybalíš duhovky a přezuješ se.

Komentář paní knihovnice: Proč čekáme na nějaké znamení, stejně ten krok či rozhodnutí musíme udělat sami. Pokud i já vyrazím na pouť, budu mít v cíli stejné pocity jako Marta. Budu stejně jako ona čekat, že se něco stane...