Moje knihovna není místo, není to ani nábytek, ale opravdu soubor knih, jak říkám dětem na lekcích. Stěhovala jsem se zhruba 5x, místnosti, s měnícími se potřebami dětí, přeorganizovala ještě víckrát. Z původních dvou krásných dřevěných knihoven úhledně srovnaných podle žánru a barev se tak postupem času stal styl "najdi knihu všude a nikde". Část knih je na čestném místě na policích u stropu - sbírka klasiky kupované za 99 Kč za kus od Odeonu za první výplaty, Harry Potter, Pán prstenů, skoro celý Murakami a pár knížek, které ráda půjčuji nebo čtu opakovaně. Ty knihy, co neměly tolik štěstí, jsou na půdě, v kůlně, kde se konají kurzy vaření piva, a hodně jich už bylo poslední módy "zminimalizováno". Jsou tu knihy, které jsem v době psaní na blog dostala na recenzi, knihy darované, naučné ke koníčkům, které už jsme dávno opustili. A pak je tu pár přetékajících polic v centrální části našeho obýváku. Děti tu mají encyklopedie ptáků, rostlin, stromů, jsou tu zpěvníky, věčně se nevejdoucí knížky z knihovny, spontánní nákupy... Tato sekce neustále roste a roztahuje se, až do radikálního zásahu a další minimalizace. Zrovna teď je jedna přede mnou, opět se stěhujeme. Sentimentalita stranou, jsem knihovnice, knihy už pro mne přestaly být vzácným zdrojem. KONEC KŘEČKOVSTVÍ, VÍTEJ PROSTORE! (ale té horní police u stropu se nevzdám)
Monika Havlasová
M.Š.
Stejně jako Bára Šťastná i já ráda nahlížím do cizích knihoven. A co by si lidé pomysleli, když by nahlédli do mé knihovny? Určitě by si všimli, že jsem milovník výtvarného umění, protože jedna celá polička patří knihám o malířích, fotografech, graficích atd. Na druhý pohled by poznali, že mám ráda světovou literaturu, pruhované knihy z odeonské edice Světová knihovna mají také svou poličku. Na třetí pohled by objevili mou náklonnost k českým spisovatelům, ovšem jen k některým. Kunderou a Hrabalem počínaje, Hájíčkem a Topolem konče. Na čtvrtý pohled by možná rozkryli mou lásku k polské literatuře, které patří též jedna polička. A co by objevili na pátý pohled? Možná povinnou školní literaturu, pár svazků poezie, jayzkové učebnice....A kdo ví, co se schovává v druhých řadách na poličkách ve stínu oblíbených knih.
Olga Třísková
Věra Jakubcová
Těžko se dívat na svoji knihovnu nezúčastněným pohledem. Co ty knihy spojuje? Všechny občas beru do ruky a potěším se s nimi. Naprostou většinu z nich jsem četla, některé už dávno. V mé knihovně úplně chybí encyklopedie a obrazové publikace. Nemám ráda zaplněný prostor a zabíraly by mi moc místa. Řazení knih na policích je nahodilé s občasnými výjimkami typu edice Odeon. Knihovnu pořád „držím v lati“ tím, že pravidelně vyřazuji, dávám knížky do knihobudek nebo je daruji. Můj sklon k recyklaci se projevuje tím, že zachraňuji vyřazené knihy z různých knihoven. Pak mám doma knihy označené, s nálepkami a symboly z knihovny. Pro mě je důležité, aby knihy žily a abych ke všem, co jsou v knihovně, měla dobrý vztah.
Jana Vlachová
