Slova umí pohladit, slova umí zraňovat. Některá slova není snadné vyslovit nahlas, některá slova nejdou ani napsat na papír. To vše jsme měli na mysli, když jsme před pravidelným představováním knih a dílnou čtení zkusily každá napsat dopis své mamince, matce, mámě...Na vybraný dopisní papír jsme zkusily napsat právě ta slova, která nám nejdou říct nahlas. Psaly jsme je s vědomím, že dopis není nutné doručit adresátce. Při následném sdílení dopisů nejedna z nás váhala, jestli má jít s pravdou ven, nakonec zvítězila ženská pospolitost. Po sdílení nám všem došlo, že to co nás trápí, netrápí jen nás, ale i ostatní. Generační střet nikoho z nás neminul...
Snad jsme si díky dopisům uvědomily, stejně jako Alex Woods z knihy Vesmír versus Alex Woods (autor Gavin Extence), že "vysvětlit něco v dopise, když mám čas a prostor k přemýšlení, abych řekl, co mám vážně na srdci, je o moc lepší, než pokoušet se komunikovat s někým tváří v tvář." Právě jeho dopis, kterým se snažil svému příteli vysvětlit nevysvětlitelné, mne inspiroval k dnešnímu setkání. Kolik dopisů bylo nakonec doručeno, nevím, ale prozradím, že každá z nás z naší pravidelné schůzky odcházela s o něco lehčím krokem.
Olga Třísková
