Vánoční čtenářský klub bývá vždy v něčem jiný. Tentokrát se odlišoval i tím, že jsme se sešly v neděli odpoledne. I téma bylo netradiční. Olinka se inspirovala knihou současné české spisovatelky Petry Dvořákové Návrat, v níž zachytila své zážitky z doby, kdy se jako velmi mladá dívka rozhodla pro pobyt v klášteře. V ukázce, kterou nám Olinka přečetla, se svěřuje se svými pocity, touhami a bolestmi, kterými si procházela právě v době předvánoční.
Pak nám předložila několik pohlednic, fotografií významných českých fotografů, na nichž byli zachyceni lidé různého věku v různých životních situacích. Měly jsme si vybrat tu, která nás něčím zaujala. Téměř všechny jsme zvolily fotografii, kterou si nikdo jiný nevybral. Naším úkolem bylo napsat postavě na fotografii předvánoční pozdrav. Takový, který by o daném člověku něco prozradil, který by ho nějakým způsobem přiblížil… Vymyslely jsme si i jméno, adresu, doplnily poštovní známku.
Já jsem si vybrala fotografii ženy v tmavém kabátě a černém šátku jdoucí po cestě mezi poli a nesoucí v ruce tašku s květinami. Míjí procesí k svaté Anně, píše se rok 1966. Vzpomněla jsem si na svoji babičku z Příbramska, která tak chodila na hrob nejprve jednomu manželovi, později i druhému… A tak jsem jí napsala jako její kamarádka: „Milá Andulko, často na tebe myslím. Snad sis už trochu uvykla té samotě po odchodu Františka a té těžké práci v hospodářství. Jen co se překulí Nový rok, určitě za tebou zajedeme a trochu ti pomůžeme. Já bych mohla zůstat i týden dva, aby ti nebylo tak smutno. Ale o svátcích si určitě užiješ dětí a vnoučat… Přeji Ti, děvečko moje, klidné svátky. Marie“
Ingrid Mendlíková
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
