Okno svého ateliéru zachytil na svých fotografiích Josef Sudek nesčetněkrát. Vždy jinak, s jinou atmosférou, s jiným vyzněním… Sudkův ateliér jsme společně navštívily začátkem června. Naše klubové setkání koncem června bylo jakousi reflexí naší návštěvy hlavního města. Do předtištěného „Sudkova“ okna jsme měly nakreslit nebo napsat, co bychom při pohledu z něj viděly očima postavy z naší právě rozečtené knihy. To, že vznikla malá umělecká díla, je nad slunce jasné. Někdo využil svých výtvarných dovedností, někdo téma zpracoval literárně, vznikla i dílka kombinující obojí.
A protože zážitků z Prahy jsme díky příjemné snídani v kavárně Louvre, obohacující návštěvě dvou galerií či romantické procházce po Kampě měly spoustu, zachytily jsme také tento den ve svých vzpomínkách. Každá jinak, originálně. Radostné vzpomínky v nás doznívaly ještě dlouho. A stále do-zní-va-jí…
Ingrid Mendlíková
