Pátek třináctého. Přesněji 13. června. Leckdo by mohl namítnout, že je to poněkud „nešťastný termín“, ale my jsme si odpoledne tohoto dne náramně užily. Vydaly jsme se totiž s Olinkou, která pro nás vše připravila a naplánovala, do nedaleké Sobotky. Nejprve jsme zavítaly do sobotecké knihovny, některé z nás neodolaly a nesly si domů něco ke čtení, posléze jsme se vydaly k Šolcovu statku.
Navštívily jsme výstavu výtvarnice Aleny Laufrové nazvanou Záznamy a recyklace. Říkáte si, co měla společného se čtenářstvím a se čtením? Vlastně všechno. Grafička Alena Laufrová, jejíž díla jsou zastoupena i v Památníku národního písemnictví a v Národní galerii v Praze, se v poslední době věnuje zpracování a recyklaci odloženého materiálu, především kartonu. Z něho vytváří díla zajímavá svou strukturou, zpracováním, myšlenkou. Sobotecká výstava představila díla zachycující knihy v různých podobách, jejich texty, písmo, řádkování. Návštěvníka potěší nejen pěkné pokoukání, ale mnohá díla vás donutí zamyslet se, pracovat s fantazií, mnohá, ač „je to pouze papír“, ve vás vyvolají úsměv, jsou nevídaně vtipná a veselá. Mnohdy si říkáte „jak na tohle přišla, jak ji tohle mohlo napadnout…“
Na Šolcově statku právě kvetly bílé pivoňky, svými květy provoněla okolí i bílá růže, z oken se usmívaly barevné květy letniček zasazených v kameninových pucláčcích a vystavené sochy se ztrácely ve svěží zeleni vzrostlých stromů. Výstava nás měla inspirovat k vytvoření vlastního malého dílka. A protože Olinka myslela na vše, měly jsme k dispozici režné provázky, různé fixy, pastelky, lepidlo… Každá z nás se ponořila do svého tvoření, hovor pomalu ustával, jak jsme se soustředily, abychom vdechly svému dílu nějakou myšlenku. A vznikly věci skutečně nádherné. A my jsme se skvěle bavily. A chceme si to zopakovat, tvořit a vymýšlet… Proč? Protože si u něčeho takového báječně odpočineme, odreagujeme se, zbavíme se stresu a domů se vracíme dobře naladěné.
Ingrid Mendlíková
