Na pláži - Ingrid Mendlíková

Je tomu už drahně let, co jsme spolu s jedněmi známými trávili dovolenou na chorvatském ostrově Murter. Byli jsme tu už poněkolikáté, vždy ubytovaní v soukromí. Většinou jsme dorazili a až potom hledali nocleh. Tentokrát jsme využili výhod internetu a vše si zamluvili dopředu. Přímořské letovisko Jezera je malé příjemné městečko nabízející turistům klid, různé hospůdky a kavárničky a překrásnou zátoku, v níž kotví malé rybářské loďky i větší výletní lodě. Večerní procházka je vždy příjemným zpestřením dní strávených u vody. Nikdy jsme se nekoupali na přelidněné městské pláži, ale jezdili jsme prašnou cestou do tehdy ještě téměř neobjevené zátoky Kromašna luka.

Nevím přesně, z jakého důvodu jsme se tentokrát dohodli, že dopoledne strávíme na pláži ve městě. Byli jsme tu jedni z prvních, a tak jsme si mohli vybrat místo pod jediným stromem, který tu návštěvníkům poskytoval stín. Ranní koupání ve vyhřátém moři bylo skvělé. A teď už na deku. Nemůžu se dočkat, až otevřu knihu a ponořím se do napínavého děje rozečteného románu. Ani jsem nezpozorovala, jak se pláž začíná plnit polonahými těly všech, kteří jako my zatoužili po koupání a opalování. Nevšimla jsem si ani, že na plochém kameni v mé blízkosti se usadila nějaká žena. Začala jsem ji vnímat ve chvíli, kdy ke mně zavanul cigaretový kouř. Nesnáším cigarety, nesnáším pach cigaret, nesnáším ve své blízkosti kuřáky. A už vůbec nesnáším, když někdo narušuje svou blízkostí moje soukromí. Zvedla jsem hlavu od knihy. Vždyť ona sedí snad deset centimetrů ode mě! Že je to osoba ženského pohlaví jsem poznala podle plavek. Byla ke mně natočená bokem, hleděla směrem k moři a labužnicky potahovala ze své bílé cigaretky. Začaly jsme si být opravdu blízké nejen věkem. Své pozadí umístila do úrovně mého obličeje. Zalapala jsem po dechu. No to je drzost! Otočila jsem se tak, aby dotyčná zachytila můj pohled. Kdyby mohl vraždit, bylo by po ní. Oplatila mi stejně. Začala jsem gestikulovat. Ukazovala jsem na kouř a dávala najevo, jak moc mi vadí. Odvrátila pohled a hulila dál. Cítila jsem obrovskou bezmoc. Co teď? Dělá, že nechápe, já chorvatsky neumím a ona se nesnaží mi porozumět. Lomcoval mnou vztek. Tak tohle si líbit nenechám! Já jsem tady poškozená! Já jsem v právu! proletělo mi hlavou. No, děvče, tak to půjde po zlém. Opustilo mě logické uvažování, opustilo mě dobré vychování, opouštěly mě síly. Popadla jsem do ruky dvoulitrovku vody a chtěla ji praštit přes hlavu. To by byla úleva. Ta by čučela! Zasáhl však můj muž. Láhev mi z rukou vzal a položil ji zpět. Rozhlédla jsem se. Cítila jsem se bezradná, poškozená, ublížená. Můj zrak padl na spodní tyč slunečníku. Ta bude ještě lepší. Madam už si nezakouří! Nikdy! Neblázni, vždyť ji zabiješ, vylekaně mě varoval manžel. To je mi jedno, křikla jsem hystericky. A opravdu mi to v tu chvíli připadalo jako ten nejlepší nápad. To chceš vyvolat mezinárodní konflikt? Co když někdo zavolá policii? To byl silný argument. Jsem tu proto, abych se koupala a slunila a ne abych hnila v černé kobce. Nechala jsem si tyč vzít. Ženská se ani nehnula. Seděla a vítězoslavně na mě koukala. Bavila se. Cigaretu občas pomalu přiložila ke rtům a vychutnávala její chuť. Já měla po chuti. Ne a ne! Z tohoto souboje nemůžu odejít jako poražená. Já jsem v právu! A v tu chvíli mě napadla báječná myšlenka. Uklidnila jsem se. Vrhla jsem na zrzku vítězoslavný pohled. Jeho důvod pochopila až tehdy, když jsem se pomalu sehnula k její krabičce cigaret, vzala je do ruky i se zapalovačem, který ležel vedle, udělala pár kroků a hodila je do moře. Důstojným krokem jsem se vrátila na deku a vzala do ruky rozečtený román. Dáma zůstala jako opařená. Něco zanadávala, naštěstí jsem tomu nerozuměla, konečně se zvedla a odkráčela na svoji deku. Vyměnily jsme si role. Teď zase ona něco rozhořčeně sdělovala svému manželovi. Ten, kdyby mohl, utopil by mě jako kotě. Ale protože se k něčemu podobnému neodhodlal, vrhal na mě alespoň pronikavé pohledy pokaždé, když jsem kolem nich šla do vody. Uvědomila jsem si, že nejen v knihách můžu zažít napětí a prožívat dobrodružství a že nejen v knihách občas zvítězí spravedlnost nad nespravedlností. Nenávidím nespravedlnost! Ať žije spravedlnost!

Ingrid Mendlíková